|
|
Patofyziologie nitrokomorové propagace elektrického vzruchu a její vztah k srdeční resynchronizační léčbě
Sedláček, Kamil ; Wichterle, Dan (vedoucí práce) ; Linhart, Aleš (oponent) ; Čurila, Karol (oponent)
Souhrn Zúžení komplexu QRS při srdeční resynchronizační léčbě (CRT) je spojeno se zlepšenými výsledky této terapie. V této práci jsme testovali 2 výzkumné hypotézy: (1) absence prodloužení komplexu QRS při pravokomorové septální stimulaci je markerem kompletní blokády levého Tawarova raménka (cLBBB); (2) elektrický interval mezi pravokomorovým stimulem a lokálním signálem na levokomorové elektrodě (RVP-LV) odráží lépe elektrickou konfiguraci pravokomorové a levokomorové elektrody a je lepším prediktorem elektrokardiografického efektu CRT než interval Q-LV. Prospektivně jsme zaznamenávali 12-svodová EKG a intrakardiální elektrogramy při implantacích CRT. Digitalizovaná EKG a intrakardiální záznamy byly editovány a manuálně měřeny. Hlavním studovaným cílem byla změna šíře komplexu QRS při CRT (deltaCRT). Testovali jsme následující prediktory deltaCRT: nativní šíře komplexu QRS (QRSd), cLBBB (definice podle Strausse), intervaly Q-LV a RVP-LV a podle studijní hypotézy také nový ukazatel definovaný jako rozdíl mezi QRSd při pravokomorové stimulaci a nativní QRSd (deltaRVP). Do studie jsme zařadili 133 konsekutivních pacientů. Zjistili jsme, že nativní QRSd, deltaRVP a interval Q-LV představují silné nezávislé prediktory elektrokardiografické odpovědi na CRT (deltaCRT). DeltaRVP eliminuje v prediktivitě hodnotu...
|
|
|
Patofyziologické a klinické aspekty srdeční dyssynchronie u dětí a mladistvých
Kovanda, Jan ; Janoušek, Jan (vedoucí práce) ; Bulava, Alan (oponent) ; Klásková, Eva (oponent)
Patofyziologické a klinické aspekty srdeční dyssynchronie u dětí a mladistvých Elektromechanická dyssynchronie je významným faktorem vzniku srdečního selhání. Vzniká na podkladě vynuceného šíření srdečního vzruchu pracovním myokardem při dysfunkci převodního systému, např. raménkové blokádě nebo komorové stimulaci. Rozvíjí se asymetrická hypertrofie postižené komory spolu s její dilatací a sníženou funkcí - dyssynchronní kardiomyopatie. Dyssynchronní kardiomyopatii lze předcházet pečlivou volbou místa dlouhodobé stimulace. Léčit ji lze srdeční resynchronizační léčbou. Jedním z cílů práce je srovnání klinického a echokardiografického nálezu u pacientů dlouhodobě stimulovaných z hrotu levé komory se zdravou populací. Pomocí retrospektivní průřezové studie jsme prokázali, že funkce levé komory není při levokomorové apikální stimulaci ani v dlouhodobém horizontu negativně ovlivněna. Dalším cílem práce bylo zhodnocení dlouhodobých výsledků srdeční resynchronizační léčby systémové komory u pacientů s vrozenou srdeční vadou. Pomocí retrospektivní studie popisujeme přijatelné dlouhodobé přežívání těchto pacientů, vzhledem ke komplexitě populace jsou ale relativně časté komplikace spojené s resynchronizační léčbou. Obsáhle se věnujeme nové metodě resynchronizace pravé subpulmonální komory u pacientů se...
|
|
|
Role echokardiografie u srdeční resynchronizační léčby
Marek, Josef ; Linhart, Aleš (vedoucí práce) ; Mandysová, Eva (oponent) ; Ozábalová, Eva (oponent)
Srdeční resynchronizační léčba (CRT) je etablovanou léčbou pacientů se srdečním selháním, sníženou ejekční frakcí a prodlouženým QRS komplexem. Přesto zhruba 30 % pacientů nemá na CRT adekvátní odpověď; horší odpověď mají pacienti s kratším trváním QRS komplexu a jinou QRS morfologií než typická blokáda levého raménka Tawarova. Echokardiografie hraje klíčovou roli v péči o všechny tyto pacienty. Echokardiografická analýza myokardiální mechaniky je schopna měřit deformaci segmentů levé komory v čase a je schopna nalézt segmenty, které se v levé komoře při dyssynchronním stahu kontrahují nejpozději. Umístění levokomorové elektrody do této lokality je spojeno s příznivou klinickou odpovědí na CRT. Naopak umístění levokomorové elektrody do zjizvené tkáně je spojeno se špatnou prognózou. Cílem této práce bylo především ukázat, že levokomorová elektroda umístěná do místa nejpozdější mechanické aktivace je spojena s klinickým benefitem především u pacientů s kratším trváním QRS komplexu a/nebo atypickou morfologií QRS, a to analýzou dat randomizované studie STARTER, která srovnávala echo-cílenou implantaci levokomorové elektrody s rutinním postupem. Studii STARTER se podařilo prokázat klinický benefit echo-cílené implantace levokomorové elektrody k místu nejpozdější aktivace. V naší analýze jsme především...
|
|
|
Studium klinického vlivu různých forem srdeční resynchronizační terapie u pacientů s chronickým srdečním selháním
Burianová, Lucie ; Kautzner, Josef (vedoucí práce) ; Janoušek, Jan (oponent) ; Táborský, Miloš (oponent)
Studium klinického vlivu různých forem srdeční resynchronizační terapie u pacientů s chronickým srdečním selháním MUDr. Lucie Burianová ABSTRAKT: Úvod: Srdeční resynchronizační léčba (SRL) pomocí biventrikulární stimulace (BiV) u pacientů s těžkým chronickým srdečním selháním (CHSS) snižuje mortalitu, zlepšuje kvalitu života a vede k reverzní remodelaci postiženého srdce. Hemodynamické a krátkodobé klinické studie naznačují, že obdobný efekt jako stimulace BiV by mohla mít i samotná levokomorová stimulace. Cíl: Porovnat účinek BiV a levokomorové stimulace u pacientů s CHSS při dilatační kardiomyopatii včetně sledování známek dyssynchronie a remodelace levé komory. V metodické podstudii porovnat objemy levé komory získané pomocí 2-dimenzionální echokardiografie s použitím kontrastní látky (K-ECHO) a CT angiografie. Metody: Pacienti indikovaní k SRL byli randomizováni k BiV nebo levokomorové stimulaci. Po zahájení SRL byli po dobu jednoho roku každé 3 měsíce sledováni klinicky a echokardiograficky. Čtyři roky od počátku studie byla dohledána data svědčící o nepříznivém průběhu. Byly porovnány výsledky objemů a ejekční frakce levé komory (EF LK) provedené pomocí K-ECHO a CT angiografie. Výsledky: Zařadili jsme celkem 33 pacientů. V obou skupinách došlo ke zlepšení klinického stavu, více u pacientů s BiV...
|
|
|
Studium klinického vlivu různých forem srdeční resynchronizační terapie u pacientů s chronickým srdečním selháním
Burianová, Lucie ; Kautzner, Josef (vedoucí práce) ; Janoušek, Jan (oponent) ; Táborský, Miloš (oponent)
Studium klinického vlivu různých forem srdeční resynchronizační terapie u pacientů s chronickým srdečním selháním MUDr. Lucie Burianová ABSTRAKT: Úvod: Srdeční resynchronizační léčba (SRL) pomocí biventrikulární stimulace (BiV) u pacientů s těžkým chronickým srdečním selháním (CHSS) snižuje mortalitu, zlepšuje kvalitu života a vede k reverzní remodelaci postiženého srdce. Hemodynamické a krátkodobé klinické studie naznačují, že obdobný efekt jako stimulace BiV by mohla mít i samotná levokomorová stimulace. Cíl: Porovnat účinek BiV a levokomorové stimulace u pacientů s CHSS při dilatační kardiomyopatii včetně sledování známek dyssynchronie a remodelace levé komory. V metodické podstudii porovnat objemy levé komory získané pomocí 2-dimenzionální echokardiografie s použitím kontrastní látky (K-ECHO) a CT angiografie. Metody: Pacienti indikovaní k SRL byli randomizováni k BiV nebo levokomorové stimulaci. Po zahájení SRL byli po dobu jednoho roku každé 3 měsíce sledováni klinicky a echokardiograficky. Čtyři roky od počátku studie byla dohledána data svědčící o nepříznivém průběhu. Byly porovnány výsledky objemů a ejekční frakce levé komory (EF LK) provedené pomocí K-ECHO a CT angiografie. Výsledky: Zařadili jsme celkem 33 pacientů. V obou skupinách došlo ke zlepšení klinického stavu, více u pacientů s BiV...
|
host ::
RSS.